Historie Rychty

Písemností k historii jak Jestřebí, tak i usedlosti čp. 13 (tedy tohoto hostince) se zachovalo málo, jelikož obecní archiv shořel při požáru v roce 1848 a další spisy jsou zachovány až od roku 1878.

Podle nejstarší pozemkové knihy kupuje v roce 1678 Christoph Scholtze usedlost od Geörga Tschirnigka (poněmčeného Černíka) za 290 kop grošů, která o sto let později dostala popisné číslo 13.

Lze se domnívat, že kontinuita usedlosti sahá až do středověku a že se rozsah půdy k ní náležející v podstatě neměnil. K usedlosti patřily krom zahrady a pastviny v okolí uvnitř obce také polnosti, louky, zahrady, pastviny a les převážně na úrodné půdě úpatí Maršovického vrchu na jih od obce.

V roce 1726 kupuje Hans Scholtze usedlost (tehdy ještě stále bez popisného čísla) za 500 kop grošů od dědiců Christopha Scholtze.

Jestřebské rodiny Scholzů, Mitteißů, Breuerů a Gürtlerů se postupně vystřídali v kratším či delším obývání domu čp. 13. Chodily si vzájemně za kmotry při křtech a za svědky při svatbách, což v dřívějších dobách bylo chápáno téměř jako příbuzenství a navíc z tohoto vztahu docházelo vícekráte mezi nimi ke svatbám a k příbuzenství pokrevnímu. Příbuzenský vztah Mitteißů a Scholtzů patrně ovlivnil i převzetí rychtářského úřadu Hansem Franzem Scholtzem. V této souvislosti lze ovšem uvažovat i o tom, že Scholtzové zastávali rychtářský úřad i v dávnější minulosti, jak by tomu nasvědčovalo i jejich jméno. Pro úřad rychtáře se totiž ve středověku i v prvních stoletích novověku též užívalo označení Schultheiß , Schultze, Scholze, česky šoltys.

Až do druhé světové války se v domě čp.13 střídali dědicové výše uvedených rodin, kteří mezi sebou různě uzavírali sňatky.

Tento dům v Jestřebí, číslo popisné 13 s výměnkem, nese všechny podstatné znaky severočeské lidové architektury, typu patrového roubeného domu s podstávkou. Ve své konečné podobě pochází patrně z konce 18. století, kdy snad vznikl přestavbou staršího vyhořelého stavení.

Usedlost byla v podstatě trojstranná, s obytným stavením, výměnkem a stodolou, která se však již krom sklepa nedochovala.

Obytný dům je obvyklého trojdílného typu, a to chlévního, podle schematu světnice – síň – chlév, ale s rozšířeným členěním. Za světnicí je umístěna ještě světnička, v zadní části síně je včleněna černá kuchyň (v původní podobě nedochovaná), chlévní část je rozdělena na stáj a chlév. V přední části se světnicí, přední částí síně a v celém patře je dům roubený. Na rozdíl od většiny zdejších domů, v nichž bývá černá kuchyň v zadní části síně pouze naznačena klenebním pasem, je zde zcela vydělena pevnou zdí s dveřmi. Z černé kuchyně se původně vytápěla kamna umístěná za zdí ve světnici, jejichž ústí bylo obráceno do černé kuchyně.

Zvláštností domu čp. 13, vyplývající však logicky z neobvyklého situování obytného stavení v usedlosti, je skutečnost, že přední štít nad světnicí je tvořen pouze jednoduše svisle kladenými prkny, zatímco bohatěji skládaná lomenice vytváří zadní štít nad chlévem, v tomto případě obráceným do ulice, která zde dříve procházela, tedy obráceně,než je běžné.

Ze stejného důvodu jako u lomenice je v našem případě podstávka před světnicí, obrácenou dozadu ke stodole, pouze funkční, zatímco podstávka u výměnku, patrná ze silnice, je honosně vyřezávaná.

Výňatek z článku Mgr. Břetislava Vojtíška

webtones